Znáte to určitě. Cítíte se emoční, jste smutní, cítíte se sami, potřebujete dotek. Potřebujete obejmout. A najednou se někdo objeví. Možná ne partner, toho byste prostě jen objali.
Přijdete k tomu člověku a zeptáte se: ” Můžu Tě obejmout?” … odpověď zní: „Ano, jistě.“
Obejmete toho člověka, užíváte si blízkosti a začíná vám být lépe – možná dokonce řeknete „Děkuji“.
Teď si řeknete kam tím mířím, vždyť je to úplně normální.
Bohužel ano.
O co zde jde?
Osoba X POTŘEBUJE objetí. Přistoupí k osobě Y a NABÍDNE objetí. Neřekne že to je pro ni, ale přijde s nabídkou. A při objetí si bere pro sebe, ačkoliv verbálně vyjádřila, že přichází dávat.
Určitě to znáte z obou stran. Jak se při tom cítíte, když vám někdo nabídne objetí, ale vlastně si bere?
Málo lidí si uvědomuje takové věci a dokonce náš jazyk je tak nastaven. Slyšíme většinou jen “Můžu Tě obejmout?”, aniž by bylo zřejmé pro koho to je. Proč nedokážeme přijít a zeptat se “Mohl bys mě obejmout”?
Možná protože si to neuvědomujeme, že tam je rozdíl, ale také možná proto, že je tak snadné dávat. Jsme v tom dobří! Jsme nejlepší v dávání. Mistři světa se všemi medailemi! Alespoň já byl, nevím jak vy..
Přijímání vyžaduje zranitelnost. Přiznání toho že my potřebujeme. Že teď je to pro nás. Teď si dovolujeme být slabí a zranitelní. A to chce sílu.
Kde není zranitelnost, tam je pýcha. Pýcha znamená že já jsem v pořádku, já nic nepotřebuji. Mé indiánské jméno je “Ten který dává”. Já pomáhám. Jsem tu pro vás.
Když ale dokážeme k někomu přijít a říci ”Mohl bys mě obejmout?”, určitě ten člověk, který tato slova uslyší, bude cítit jiný pocit než když mu nabídnete objeti, když to vlastně je pro vás.
Je to jako nabídnout čokoládu a pak ji sníst sami:)
Kdo neumí přijímat, tak jeho dávání není dávání, ale braní.
Nevěřte lidem kteří neumí přijímat, že dávají nesobecky. Není na tom nic špatného a nechci nikomu sahat do svědomí. Já tam strávil velkou část života. Jako teenager bych se rozkrájel na kousky proto, aby někdo přišel a poklepal mě po rameni a řekl “dobra práce”. A samozřejmě bych vůbec nedal najevo svou radost ze své “odměny”.
S kamennou “poker” tváří, aby se mi ani nepohnul koutek na rtech, jsem si “užíval” onu odměnu. A proč takto? Protože jsem neuměl přijímat. Nic fyzického, musel jsem na to vždy něco dát nazpět a natož chválu, to vůbec.
Takže jsem vynaložil mraky úsilí v pomoci druhým a “dávání”, abych dostal svou porci pochvaly (ne vždy přišla), a když už přišla, tak jsem potlačil ten příjemný pocit.
Tomu se odborně anglicky říká Mindfuck (nebudu překládat do češtiny:)
Při práci s Kruhem souhlasu, což je naprosto dokonalý systém Dr. Betty Martin, se naučíte o 4 kvadrantech. Přijímání, dávání, braní a svolení k braní. Každý kvadrant má úžasné kvality a své stíny, které transformujeme magickým slovem “Ano”.
Když je poznáte do hloubky, váš dotek začne mít integritu.
Co tedy je integrita doteku?
Slovo integrita chápu jako soulad mezi myšlenkou, činem a skutkem.
Chci obejmout – požádám o objetí a nechám se obejmout.
Nehraji hry a nemanipuluji. Jsem upřímný.
Začít můžeme praktikovat s objetím a nebo si zkusit třeba 3 min hru. (Najdete na webu Dr. Betty Martin, brzy budou české titulky.) Jednou budete schopni brát do velké hloubky. Pamatuji si, kdy Betty řekla na kurzu: „Kdo dokáže přijít k blízké osobě a říci: Mohl bys mě držet v náručí zatímco budu mluvit o svém dětství a plakat?”. To vyžaduje velkou silu a zranitelnost.
Teď je řeč o objetí. Ale představte si jak asi proběhne tantrická masáž.
Pepa je emočně hladový a potřebuje se dotýkat ženy. A protože byl na kurzu tantrické masáže, tak má co nabídnout. Najednou potká Mařenku, a protože se mu líbí její zadeček, během krátké řeči nabídne tantrickou masáž. Chtěla bys tantrickou masáž? A ona: Ano, jistě:)
Jaký je Pepa šlechetný muž, dávat masáže a nic za to nechtít.
Masáž probíhá, ale protože pozadí Marušky je skutečně velmi přitažlivé, tak přitahuje nejen pohled, ale také ruce mu dají více pozornosti. A dotýkají se tak trošku jinak.
A Maruška to cítí. Ví o co jde. Ale už je pozdě. Není dost silná aby vstala a řekla: „Heleď, Pepo, pro koho ta masáž je? Vážně pro mě?“
Ona se poddá… ”tak ať si sáhne, ať si poslouží“ …nebo zmrzne. Není to první zkušenost, tělo volí to, co už zná.
Někdy si toho člověk vědomě nevšimne, ale protože naše tělo je velmi inteligentní, tak lépe než scanner dokáže scannovat naše úmysly. A potom odpoví podle nich. Pokud má Maruška nějaké traumatické vzpomínky, tato zkušenost je posílí namísto slibovaného tantrického léčení. A pokud nemá, tak možná vytvoří.
Přitom stačilo málo.
Stačilo kdyby Pepa řekl: ”Maruško, cítím, že se potřebuji někoho dotýkat. Mohl bych Ti dát tantrickou masáž?“
Maruška teď ví, že to je pro Pepu. A souhlasí. A masáž je úžasná. Pepa si bere a je to čisté, protože tam je souhlas. A Maruška si užívá to, jak si Pepa bere. Masáž může být ještě hlubší, léčivější, transformační, než když je tam klasické dávání a přijímání.
Když se naučíme autenticky komunikovat naše potřeby ohledně doteku, náš dotek bude mnohem kvalitnější, bude léčivý a můžeme tak druhým skutečně dávat, protože jsme se naučili přijímat i brát.