Umění baby krůčků

Umění baby krůčků

Tento článek je věnován všem lidem kteří díky svému nastavení z výchovy mají pocit že na sobě musí hodně “ makat“, mají nastavenou laťku svých výkonů velmi vysoko, tak vysoko že ji ani nelze přeskočit. Mají pocit že nezvládají v životě praktikovat všechny věci kterým věří a jejich vnitřní mechanismus je často hází do režimu “ nezvládám“, je to těžké, je toho moc.

   Je mnoho lidí kteří podvědomě dělají věci v životě aby druhým lidem dokázali že to zvládnou. Často je za tím potřeba našeho vnitřního dítěte dokázat rodičům( a zvláště to platí pro otce který v rodině byl nepřitomný, nebo nedostupný) že je nezklameme a náš nízký pocit sebehodnoty dokazujeme skrze akci, ne skrze bytí sami sebou.

Mnoho klientů kteří ke mě chodí mají vnitřní nastavení že chtějí být štastní ale nejsou.

Štěstí je krásná věc ale pokud se stane právě tou laťkou na kterou nedosáhneme tak právě ten nenaplněný pocit štěstí může být onou laťkou na kterou nedosáhneme. A čím více po něm použíme, tím vice upadáme do pocitu selhání.

Zde se vždy snažím změnit cestu a místo snahy o úsilí doporučím vnímat klid. Jen klid. Ten totiž je na rozdíl od štěstí mnohem dostupnější. Zkuste, pokud právě nejste štastní zaměřit pozornost na štěstí na 10 vteřin….ucítili jste štěstí?

Teď zaměřte pozornost na klid. Ten ucítí každý, do určité míry. Klid je tady pořád, je to jen otázka zameření pozornosti. A čím více jen vnímáme tím více se prohlubuje a občas nás to dovede do štěstí. A když přijde, tak v klidu vnímáme jak zase odchází. (Ono často začne sílit když na něm nelpíme, to je takovej trik mysli:) A když odejde, tak nejsme neštastní. Jsme stále v klidu:)

Mnoho z nás jsme k sobě příliš tvrdí a nás vnitřní kritik si potom přímo libuje v tom že nás může shazovat do hlubšího a hlubšího bahna sebe odmítnutí.

Pokud se rozhodneme jít cestou baby krůčků tak je velmi důležité se odprostit od všech aktivit kde na sebe vyvíjíme tlak. Ať už se jedná o práci, vztahy, osobní rozvoj, umění, či duchovní praxi.

Žijeme v moderním, rychlém a instantním světě kde chceme rychlé výsledky a dle nich měříme svoji spokojenost.

Naučit naše vnitřní dítě které na sobě nese břímě vysokých nároků umění pomalosti je cestou ke znovu nalezení radosti z maličkých pokroků.

Zvláštní pozornost zde vyžaduje pokud pracujeme se silnými tématy, bolestmi či traumaty.

Často slyšíme že proměna se děje mimo komfortní zónu. Ano, to může být pravda, nicméně opět je zde důležité jít baby krůčky. Je to jako když máte velkou porci kterou potřebujete strávit, říkejme tomu třeba “ mamut“, (jak říkáme zásadním, klíčovým tématům) tak je velmi důležíté nejprve mamuta naporcovat a potom ho pomalu baštit po malých porcích.

Krásné přirovnání zde je ve formě skoků či plavání ve hluboké vodě.

Člověk který na sebe tlačí a jeho přesvědčení je “ no pain no gain“ ( bez bolesti nejsou výsledky) tak do té hluboké vody skočí po hlavě a je dost možné že narazí na dno. A nebo ve vodě zpanikaří. Může se i utopit.

Umění baby krůčků je ale jiná cesta.

Najde si průvodce, čili někoho kdo umí plavat. S ním pěkně na souši trénuje tempa. Potom se ve vodě začne pomalinku osmělovat, až začne s plavací vestou dělat první tempa.

Překonává strach z vody a nachází radost z maličkých pokroků. Poté začne plavat sám, až se jednoho dne odváží se vydat dál od břehu. A jednoho dne se začne dokonce potápět.

Možná to bude trvat, ale chápe že cesta je o budování sebedůvěry a pokory vůči sobě.

Mnoho z nás máme pocit že když to není hned dokonalé tak to nechceme dělat vůbec. Nesneseme konfrontaci s realitou, že nejsme hned dost dobří. Baby krůčky zde je úžasná terapie.

Lépe udělat 10 minut něčeho co se chceme naučit nedokonale, než nedělat nic.

Naše sebedůvěra začne sílit a s ním slábne hlas našeho věčně nespokojeného kritika.

Máme rádi vize. Zde vidím velkou důležitost najít harmonii mezi “ think big“ ( premýšlej ve velkém) a uměním baby krůčků.

Když zaměříme pozornost na to kde chceme být a nemáme laskavost vůči sobě a tomu kde jsme teď tak se může stát že nedojdeme příliš daleko.

Pro mě se tato praxe stala balzámem na duši.

Dovolit si dělat chyby, dovolit si dělat věci nedokonale, dovolit si být pomalý, dát si čas je pro mě cestou jak se učím dát si více vnitřního prostoru.

V naší rodině jsem tak trošku suplementoval tatínka a byla na mě ohromná tíha  v tom že musím vše zvládat a spolu s tím velká frustrace, strach dělat chyby, nebo dělat věci tak že ostatní nebudou spokojeni s mými vysledky. To se samozřejmě promítlo do mého života v dospělosti a dnes to vnímám jako velikou brzdu kterou jsem v sobě měl.

Možná jdu stále velmi pomalu a jako každé správné baby padám na zadek, lezu po čtyřech, ale lezu, jdu dál.

Ale už nejdu hlavou proti zdi, protože vidím že každý krůček má nějaký smysl. Mám z této cesty radost.

Někdy se ale může stát že množství věcí které chci mít ve svém životě je příliš velké s pokud to nedávám tak se dostaví pocit nespokojenosti.

V tu chvíli mě vždy pomůže se ještě více zaměřit na baby krůčky. Vyberu si to co chci mít ve svém životě, ať už je to cvičení jógy, meditace, sport, práce kterou dělám nerad, nebo cokoliv co vím že je pro mě dobré ale cítím rezistenci vůči tomu  a udělám od každého 10 minut. Napíšu si to na ceduli a mám dobrý pocit že pomaličku se dostávám kam chci, upevňuji se v budování dobrých pocitů z každodenního překonání sebe sama.

Motivací je pro mě sebe láska. Sebe láska ve své čisté podobě, žádná “ bezpodmínečná“ láska založená na pocitu že se mám milovat vroucí láskou kterou zkrátka necítím stále. Láska ve formě toho že zkrátka jsem takový jaký jsem, kde všechny mé chyby a stíny jsou součástí mé dokonalosti.

Láska kterou projevuji tím že pro sebe dělám to co je v tuto chvíli v mých silách a nesoudím se již za to že to není to co to bývalo před X lety když jsem měl nadšení začátečníka.

Láska která mě pomalu vede právě do toho stavu začátečníka bez velkých nároků a očekávání, stavu ve kterém se může narodit opravdová pokora. Neříkám že tam jsem, ale věřím že toto je cesta. Jako jeden moudrej týpek kdysi řekl “ buďte jako děti“..děti kteří si opět dokáží v životě užívat hravost, jednoduchost a radost, mající důvěru v život.

Věřím že v dnešní době která je velmi silně, často velmi tvrdě a nekompromisně zacílena na podávání výsledků je tato cesta skutečnou medicínou. A právě teď se nacházím ve fázi tak silného baby krůčku že jsem ucítil potřebu po delší době napsat článek a podělit se se všemi kteří na sebe stejně jako já byli nebo jsou maličko přísnější:)

 

 

//soul-union.com/baby-steps-bravest-leap-of-faith-world/